Nestíhám...

Zdálo se mi, že už je to věčnost, co jsem něco "postla" na blog a ono je to jen týden. Nemusíte mít obavy, nic zlého se neděje, jen jsem v šíleném shonu. Ve škole je teď pěkný šrumec, většinou se vracím domů kolem 9, 10 večer, poslední síly použiju na uklohnění něčeho jednoduchého do žaludku a pak příprava na další den. Spát chodím bohužel pořád podle českého harmonogramu - většinou kolem 2 ráno (no jen si všimněte, v kolik hodin byl publikován tento článeček ;-)), ale nějak to dřív ne a ne vycházet.
Ve škole se nám plně rozběhl poslední kurz, na který jsme od srpna čekali - Consulting Project. Jde spíš o polo-pracovní aktivitu než studium v klasické podobě, hrajeme si na konzultanty :-), děláme na konkrétním úkolu pro konkrétní finskou firmu a já mám to (ne)štěstí pracovat pro firmu, která naše výsledky skutečně potřebuje pro svou další práci a rozvoj v Rusku a tak nás to stojí už od samého začátku projektu spooooustu volného času a energie (třeba dneska skoro celý den, je sobota!). Ale nestežuju si, je to rozhodně výzva a firma i projekt vypadá velmi zajímavě. (Ostatní skupiny většinou dělají na nějakých doplňujících, ne tak zásadních výzkumech a tak sice nejsou tolik pod tlakem, ale taky chybí motivace.) No, držte nám palce, mám pocit, že do konce projektu (těsně před Vánoci) budu šedivá.
Mezitím proběhlo několik zásadních a velice vydařených oslav obžerství, chcete-li gastronomických počinů: Mohamed Husein z Egypta slavil konec ramadánu, Číňan Xing uspořádal Chinese Food Party na našem 6. patře, ve všední den - ve středu po škole jsme měli první (a vzhledem k finanční náročnosti s velkou pravděpodobností také nejspíš poslední) soukromou komorní Kaviár decadent party a dnes večer tu byla National Food Party - všichni vařili něco z vlastní národní kuchyně. Jojo, a stejně se točí... pořád kolem jídla. :-)
Mějte krásnou neděli. Já jdu chrnět a po poledni vyrážíme asi na 4 hodinovou prohlídku Ruského muzea... pá.