Letím domů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mám to!!!!!!!!!!!!!!!! Od teďka mi říkejte "úmnica Kaťjúša". :-)

Tak a teď rychle odevzdat všechny vstupní karty ve škole (3), vyzvednout si nějaká potvrzení/doporučení/certifikáty, rozloučit se kytičkou a bonboniérkou s mou úžasnou učitelkou ruštiny a pak hurá na kolej - sníst poslední sushi k obědu, předat pokoj a hurá do fronty na letišti. Pokud vše proběhne, jak má a nezadrhnu se tam jako Danek při odletu asi na 3 hodiny, jsem v Praze v úžasných 17:15 a let mi tak trvá 35min. ;-)

Pápá, končím tímto své vysílání z Petrohradu a na všechny se již brzy těším domaaaaaaa!

Jedna...

Nebojte, já tuhle zprávu nenatahovala, abych vás potrápila, ale dostala jsem se k pc až teď...

Takže přes nějaké drobné organizační změny na poslední chvíli vše proběhlo ok. Poslech byl v pohodě, jen u některých otázek k němu si nejsem jistá, jestli jsem je pochopila správně. Byly divně formulované, že bych s nima měla problém i v češtině, tady tedy zrovna o jazykovou bariéru nešlo. Ale pocit dobrý.

Po dalších dvou hodinách (skončila jsem zase dřív) jsem se konečně jako poslední (byla jsem jediná asi z 30 lidí, která dělala úroveň 3, takže mě vzali až nakonec) dostala na řadu. Místo avizovaných 45 min jsem tam strávila minut celkem 20 a ještě jsem měla pocit, že jsem si dobře pokecala. Učitelka byla přísná a během hovoru si dělala poznámky (hodnotí se spousta věcí, tak to musí dělat za chodu, dokud si vše pamatuje: slovní zásoba, rychlost reakce, přízvuky a intonace, logika projevu apod.), ale nakonec se i párkrát usmála. Když jsem vyjádřila překvapení nad tak rychlým koncem, tak řekla něco ve smyslu: když to někomu nejde, tak to trvá dlouho. Z toho si tedy dedukuji, že mi to šlo. Doufám, že se nemýlím.
Další výborná zpráva je, že výsledky jsou již zítra a protože se dopoledne stejně budu vyskytovat v těch místech, zajdu si tam, ať vím, jestli si mám na odpo přibalit do příručního zavazadla balík kapesníků navíc anebo si nechat pár posledních rublů na nějakého dobrého frťana v duty free (ježiš, teď musím vypadat jako násoska, včera svařák místo učení a už myslím na další). :-D

Po zkoušce jsem si zašla asi naposledy do Stolle na jeden malý lososový pirožek a šálek čaje a pak jsem si udělala závěrečný výlet do centra, do Ruského muzea nedaleko toho kostela z perníku ;-) (a mám odtud náááádherný suvenýr pro Hanku a Jitku), do domu knihy pro nějaký suvenýr taky pro mě (překrásně ilustrovaný výkladový slovník ruštiny, Danku, lepší než pohádky, co říkáš?), pak na poštu a sbalit věci z koleje, co přenechávám dalšímu pánu na holení z VŠE. No a teď jdu honem nahrubo sbalit a zkusit si to v prádelně zvážit, ať vím, co můžu ještě teď večer v jednom nedalekém hyper-super koupit dobrého na export.

Zítra se snad ještě stačím ozvat s tou zkouškou. Vím, že to už nic nezmění, ale stejně ještě chvilku držte palce, ju? :-)

Dva... [update]

Uff, tak pisemna cast je za mnou. Gramatika/lexika - myslim, ze bez problemu, skoncila jsem o pul hodiny driv nez ostatni, dala jsem si 5 min oraz a rovnou si zazadala o dalsi cast - dopisy/eseje. Tohle melo byt zarazeno az nakonec, tak nechapu, co se stalo, ale vsemu, co nejak souvisi s ruskou organizaci se po 5 mesicich nedivim. :-) Takze dopisy a eseje, temata byla ok, na muj vkus malo casu a byla jsem vystresovana, protoze tuhle cast nesnasim, takze z meho pohledu blablabla, ale pozadavek na pocet slov jsem splnila a snad mi tam najdou i nejaky bodik za moje desne chytre myslenky. ;-) Treti tedy zustalo cteni, resp. prace s textem (vetsinou 5 min na rychle precteni a pak cca 15 min na zodpovezeni otazek). Byla jsem silene unavena a mela jsem problemy se soustredit, ale pri cetbe nejakeho zakona na podporu investic, ekonomickeho novinoveho clanku a kusu (nekolik stran A4) Anny Kareniny by to asi v mem pripade nebylo lepsi ani za idealnich podminek. Div jsem tam neusla. Hotovo.
Zitra dopo tedy poslech a o dve hodiny pozdeji (!) mluveni (dialog, monolog, spontanni reakce na urcite situace jako vyjadreni souhlasu/nesouhlasu s mluvcim apod., kontrola intonace a vetne melodie). Fuj.
Jsem vycerpana, jdu zpatky na kolej si lehnout (jsem v knihovne ve skole) a v noci asi budu muset otevrit knizku a oprasit si nejakou slovni zasobu, jinak to bude monolog typu: "... ja guljaju v parke" se sice jistym, ale neprilis zadoucim vysledkem.

Update: Je bezmala 3 rano a ja dopijim v jiz notne povznesene nalade posledni hrnek z litru svaraku (prece to tu nenecham ostatnim). Musim priznat, ze takhle "v pohode" jsem nikdy pred zkouskou od roku 1999 nebyla (ale slibuju, ze za pul roku pred statnicema to takhle laxni nebude!). :-D Co si budem nalhavat, moc bych se toho za tech par zbyvajicich hodin stejne nenaucila (jazyk se neda naucit jako vzorecky ze statistiky), tak sazim na pohodu (ke snidani budou posledni 2 pernicky od mamky), svuj neodolatelny sarm a zjevnou jistotu (to funguje!) a inteligenci a pro jistotu si beru svuj ruzovy svetrik a priblbly usmev z blondatych casu... ale stejne mi radsi jeste do cca 14:30 mistniho (12:30 vaseho) casu drzte vsechny palce! Paapaa, pak se ozvu.

Tři...

Tak právě pozdně snídám (radši nebudu psát, kdy že jsem to dneska vypla lampičku) a chtěla jsem se rozveselit nějakou televizní blbinou s ruským dabingem, jako třeba The Simpsons, po jejich ruské verzi se mi bude stýskat. :-) Bohužel místo toho je dnes TV plná oslav 65-letého výročí blokády Leningradu, hm, tak nevím, co je lepší, plačící důchodci u pomníků nebo příčestí a přípustkové věty... dilema [s jedním nebo s dvěma "m"??].

Čtyři...

Tak jo no, učím se, spát jsem šla ve 3:40, vypouštím dnešní ranní muzeum a v přestávkách pracuji na svých minesweeper a mahjong statistikách. :-D Jo a venku už zase sněží...

Pět...

Zataženo, všechno taje, ticho, smutno a nechuť k učení, cumlám kávičku Ricoré, co mi tu nechala Em a perníčky od mamky, aspoň, že je někdo v ČR online...

Loučení...

Tak to začalo, postupně se z šestého patra vytrácejí známé hlasy a po večerech tu začíná být tišeji a tišeji.

Od pondělka si užívám prázdniny, školní povinnosti splněny: 2 x 5/A a 2 x 4/B (první známka ruská, druhá ECTS), při zvážení (ne)vynaloženého úsilí, není si na co stěžovat. Pondělí jsem tedy příjemně prolenošila, včetně asi dvou hodin ve fitku (ta finská saunička mi bude chybět). V úterý měly Em a Sarah poslední zkoušku a odpoledne jsme si udělaly menší nakupovací procházku (pro mě naprosto neúspěšnou, lituju, že jsem v Rize váhala koupit něco víc) a večer jsme měly rozlučkovou holčičí party u nás na 621 (respektive spíš likvidační party - během ledna se nám na okně nakupila pěkná zásoba lahvinek a sladkých delikates, ach jo...) a ve středu poslední procházka se Sarah: bruslení, výtečné pirohy k obědu ve Stolle, muzeum Puškina, kávička v Buše a poslední obejmutí, zamávání, slzička, paapaa. Teď jsme už jen 2.

Včera jsme si s Em zašly snad poprvé na oběd ve dvou do Sushi baru a musím říct, že tak výborné sushi jsem ještě nejedla. Obvykle tyhle divně barevné hračkoidně vypadající rolky moc nemusím, ale protože "znalci" mezi zahraničními studenty tvrdili, že jsou příjemně překvapeni kvalitou místního sushi, nechala jsem se přesvědčit. Cena v běžné restauraci je taky směšně nízká - více než poloviční oproti ČR! Skoro je mi líto, že jsem se nenechala přemluvit už dřív, ale znáte mě, tvrdohlavá a staromódní. ;-) Potom jsme se procházely asi naposledy v centru, kolem Něvského a Zimního paláce, sháněly nějaké drobné suvenýry a dárečky pro naše blízké, pak nezbytné kafíčko a večer naprosto úúúúúúúžasné představení Madama Butterfly v Mariince. Ke zpěvu jako takovému se ani nevyjadřuju, bylo to opět překrásné (viz minulý čtvrtek La Traviata, kde téměř celý sál při potlesku stál), ale ty kulisy.. jako v pohádce! Škoda, že mi bylo hloupé fotit, nicméně až rozchodí opět stránky Mariinky, dám sem aspoň jednu jejich fotku. Některé arie znám z domova z CD a vždy u nich pustím slzu.. takže včera jsem odcházela z divadla s očima červenýma jako králík. :-)
Dnes máme na plánu zase nějaký rozlučkový obídek venku s pár "domorodci". Pak Ermitáž, poslední suvenýry a pak na kolej užít si poslední společný večer, zítra dopo Em letí.

Jinak pro ty, co to ještě neví, menší změna plánu. Naskytla se mi možnost složit tu děsivou mezinárodně certifikovanou zkoušku z ruštiny TORFL-3 už příští týden tady v Rusku místo konce dubna na ambasádě v ČR. Kupodivu jsou schopni mi poslat výsledky a následný certifikát domů do Čech, takže jsem se rozhodla věnovat poslední 4 dny po odjezdu Em přípravě a Finsko tudíž na rady mnohých vypouštím. Je to sranda, klíčové rozhodnutí padlo v pondělí - první opravdu prázdninový den, kdy jsem odpoledne už nevěděla nudou co dělat, jakoby mi to učení chybělo. :-) Zkoušky se bojím jako čert kříže, prý zbytečně, ale upřímně... druhá nejvyšší úroveň C1 ve mě opravdu vzbuzuje náležitý respekt, tím spíš, že její zvládnutí není úplnou samozřejmostí ani pro každého Rusa. Ale studium jazyků je snad ze všech předmětů pro mě jediným potěšením a je jisté, že za další tři měsíce bych rozhodně neuměla rusky lépe než teď, spíš hůře, nehledě na pravděpodobně dost omezené časové kapacity k přípravě během závěrečného semestru na VŠE. Tak držte palce, už jsem zapsaná, není cesty zpět. :-)