Zase běhám!!! :-)

... i když ne tak docela podle mých představ, tedy ne venku v nádherně barevných parcích, voňavých podzimní hlínou a listím.
Od začátku svého pobytu tady jsem číhala na vhodnou příležitost k pravidelnému provozování nějaké sportovní aktivity. Do kufru jsem v srpnu (na úkor např. kozaček :-)) propašovala své dvě nejoblíbenější sportovní hromádky: plaveckou a běžeckou-teplejší.
Bazénů je tu fůra (desítky), většina z nich je ovšem malých kolem 20-25m, vstup je ve valné většině případů možný jen na nějakou formu permanentky a jen pro zajímavost je to poměrně drahá sranda. Ceny se pohybují kolem 200RUR (tedy cca 150 CZK) za 45min, resp. cca 30 min plavání a zbytek na převlečení před a po, sprchu a sušení vlasů. Na Podolí jsem na permici za 1,5hod poslední rok platila asi 90CZK, pro srovnání. Nicméně jsem si říkala, že aspoň touhle radostí se tu rozmazlovat budu, i bez toho si dost potěšení upírám. Skoro za rohem u koleje máme 50m bazén, který je ovšem od léta v rekonstrukci. Původní odhady na ukončení prací byly nejprve "do začátku" září, potom první polovina září, pak "v dvacatych" (což znamená kdykoli mezi 20. a 29. zářím), pak do konce září a při kontrole v poslední záříjové pondělí mi bylo doporučeno si zavolat koncem týdne. Vzhledem k tomu, že vstup je možný pouze na permanentku a ta platí 4 měsíce, čekání jsem vzdala. V Rusku totiž budu právě už jen 4 měsíce (do konce ledna) a protože dokončení oprav se pořád odkládá, finančně se mi nevyplatí permici kupovat. Ještě se vrátím k mé osobní návštěvě onoho rekonstruovaného bazénu. Minulé pondělí jsem se už nespokojila s přešlapováním před budovou bazénou, luštěním změti nepřehledných "aktuálních" informací na dveřích a nakukováním přes prosklené stěny v naději, že uvidím něco víc než jen stavební harampádí resp. že ho už neuvidím a bude na mě mrkat modravá hladina. Vešla jsem na staveniště a zamířila k jediným otevřeným dveřím. Tři OBŘÍ ženy mě hřmotně vyzvaly, ať vejdu a na to se zeptaly, koho že to jdu přihlásit na instruktory vedené hodiny plavání: "Dítě nebo manžela?" Když jsem směle prohlásila, že sebe a že instruktora nepotřebuju, že mi stačí jen obyčejná permice na volný vstup, všechny ty 3 dýně zvedly hlavy a podezíravě si mě prohlížely. Měla jsem sto chutí opáčit replikou o tom, že na tom nevidím nic špatného, že možná jen nechci vypadat jako ony. ;-) Ale radši jsem to spolkla. Připadala jsem si zase jako malá zlobivá drzá holka, jako už tisíckrát tady...
Už se blíží šťastný konec, nebojte.
Běhání venku jsem ještě v srpnu zavrhla vzhledem k ne úplně ideálnímu prostředí a kvůli přetrvávajícím zdravotním komplikacím z července. Dnes jsem už fit, ale pořádně jsem neběhala hodně dlouho (půl roku?) a vzduch tady je už dost čerstvý než abych v něm "začínala". Ještě jsem opatrná, kašel fuj fuj...
V pátek jsem dostala tip na prý moc pěkné fitko, jen asi 15 min chůze od naší koleje a za podezřele nízkou cenu. Dnes jsem si konečně našla čas si to pořádně prohlédnout. Co nám všem (zákazníky už je téměř celé 6. patro studentské koleje na ul. Ševčenko) na první pohled vyrazilo dech, je neuvěřitelně ochotný a přátelský personál. Sice nemluví anglicky, ale od toho jsem tu třeba já, že? ;-) Celkově to na mě zapůsobilo moc dobře, hezké prostředí, super vybavení. Jsou tu dva sály na aerobik a různé taneční hodiny, 1 cardio sál (běhátka!!!), 2 posilovny, sauna a bar/kavárna. Na studentskou průkazku dostanu tříměsíční permanentku za směšných cca 3 tisíce CZK, využívat můžu cokoli si zamanu, včetně lekcí aerobiku nebo třeba jógy a včetně sauny. Při vchodu mi šatnářka pověsí kabát do zvláštní oddělené šatničky a ještě dostanu ručník a vodu. Jediné omezení představují "happy hours" pro studenty - můžu chodit jen mezi 12 a 18 hodinou a jestli tam hodlám strávit třeba těch celých 6 hodin, je na mně. Nemá to chybu, s mým rozvrhem mám možnost se sem dostat tak 5x týdně. Víc než dost, jistě mi bude stačit míň. První testovací návštěva dnes byla zdarma (v Rusku?!) a já si jí pořádně dvě hodiny užívala. Radši nebudu upřesňovat, jak dlouho jsem z celkové doby cupkala na běhátku. Stačí když řeknu, že jsem byla štěstím bez sebe, že se nezadýchávám a hlavně nekašlu! Jistě mi hodně pomohla svižná chůze do školy a zpět, která skoro každý den po celý měsíc dělala cca 6km. Jsem zpátky! :-D Zítra tam zajdu koupit si permici a možná na chviličku do sauny, heč! Po dnešku mám pořádnou zásobu endorfinů, ani mě teď netrápí, že nám tak různě na koleji vypínají tu topení, tu horkou vodu tu elektřinu (!).
Takže kašlu na společné páteční hodiny salsy (speciálně pro studenty GSOM), které byly na seznamu jako potenciální náhradníci, ale které se později ukázaly jako spousta otravné byrokracie, stále se měnících finančních záloh a nevrácených peněz. A vzhledem k nedostatku tanečních partnerů musí těch pár mužských nešťastníků korzovat mezi více děvčaty, aby se na všechny dostalo. A žmoulat mokrou maďarskou nebo ruskou ruku a mačkat se tělo na tělo, jak se to v latinsko-amerických tancích sluší, k cizí mokré košili se mi zrovna moc nechce. D mě určitě za tuto volbu jedině pochválí. ;-)