Nejkrásnější výlet, který se nám tu zatím podařilo uskutečnit, byl předminulý víkend do krásného hlavního města Estonska. Vyrážely jsme, tři holky, o půlnoci autobusem z Petrohradu, který nás s menším (2,5 hod) mezipřistáním na hranicích vyplivl o půl osmé ráno v Tallinnu. Byla šílená zima, ve vzduchu poletoval čerstvý sníh, cesty jen zlehka bíle zaprášené. Rozespale jsme se kolébaly ještě potemnělým a napůl spícím městem pěšky směrem k centru.
Jsme holky chytré, měly jsme všechno, lístky na bus, rezervaci v hostelu, adresu, mapu (i když jen v hlavě, co jsme stačily nastudovat z Googlu, ale kdo byl v Tallinnu, ví, že jí téměř není potřeba) a spoj tramvají od nádraží do centra k hostelu. Jen ještě tak mít nějakou tu estonskou kačku na tu tramvaj. Nějak nám v tom shonu vůbec nedošlo, že Estonsko ještě není v eurozóně a že nám to pěkně diverzifikované portfolio valut v batůžkách k lístkům na MHD moc nepomůže. ;-) No tak jsme si to štrádovaly asi půl hoďku pěšky někam za světýlkem v dáli. A našly.
V hostelu byli neuvěřitelně milí, ubytovali nás hned i v tak brzkou hodinu a tak jsme si daly horkou sprchu, ranní kafíčko v kuchyňce a čekaly, až se k nám připojí Emmanuelle. Té shodou okolností přijel před několika dny do Petrohradu na návštěvu tatínek, spolu s kamarádem, autem (!) a tak jí vzal s sebou při zpáteční cestě v pátek do Tallinnu. Shledání proběhlo, kupodivu bez potíží i přes nefunkční francouzské mobilní spojení. Měly jsme Emmanuelle a jejího knižního průvodce po Estonsku, obhlídka města mohla začít.
Historické centrum Tallinnu je maličké, ale tak kouzelné! Nemohla jsem odtrhnout oči od všech těch romantických klikatých uliček, věžiček, domků... a foťák jen cvakal.
Měla jsem pocit, že jsem zpátky doma, v Praze. A byla jsem neskutečně šťastná.
Celou sobotu jsme se toulaly po městě a kochaly, samozřejmě i s nějakým tím ohřátím v kavárničce nebo restauraci s tradiční kuchyní. Sněžilo od brzkého rána, ale jen tak zlehýnka. V neděli ráno jsme se ovšem probudily do pěkné kalamity. Francouzská členka expedice to dodnes nazývá sněžnou bouří. :-D
Fakt je, že skoro nebylo vidět na krok, jak se chumelilo a do toho dul pořádný vichr. (Snažila jsem se to zdokumentovat, tak se nezapomeňte
podívat na fotky opět pod linkem vpravo.) Od rána tu měly otevírat letošní vánoční trhy a já se Sarah jsme skoro nemohly dospat, jak jsme se těšily. Vánice trvala celý den a i přes sucho a teploučko v botách (což se nedá říct o 50% naší výpravy) bylo poměrně náročné nevymrznout a nemít mokré vše to, co čouhalo z pod bundy/kapuce/kozaček. Ale mně stačí málo. Svařák na náměstíčku se lžičkou sušeného ovoce a oříšků (prý finský způsob servírování - doporučuji!!!) ohřál dušičku na zbytek dne. Bylo mi nádherně. Začala mi vánoční nálada...
Výlet do Estonska jsme si vymyslely v pondělí, lístky na autobus jsem koupila po internetu ve středu v noci, hostel zabookován ve čtvrtek ráno. V pátek o půlnoci nalodění v Pitěru, v sobotu ráno vylodění v Tallinnu. Zpáteční nalodění o nedělní půlnoci v Tallinnu a "doma" o osm hodin později ráno, pak jsme zamířily rovnou na kolej do postele, ranní přednášky vypuštěny. Původně odhadovaný počet výletníků čítal asi 10 osob, nakonec se to smrsklo na 4 holky a nelitovaly jsme.
Organizačně to nemělo chybu, vždycky jsme se nějak shodly na tom, kam, kde a jak. Městečko jsme prozkoumaly křížem krážem x-krát, nakoupily jsme pár suvenýrů, ulovily nespočet fotek, snědly ostudné množství výtečného jídla a vypily stejně tak tekutin rozličného původu (medové pivo, mňam!). Obecný dojem z Estonska mám tento: čisto, světlo, chodníky nejsou rozbité, lidé jsou neskutečně milí a ochotní, většinou mluví kromě rodného jazyka taky rusky/finsky/německy/anglicky, nemračí se, neokrádají turisty (alespoň ne zjevně) a proč proboha to auto na přechodě pro chodce stojí, nemá poruchu??? (v Rusku si člověk od těhle vymožeností hodně brzy odvykne ;-))
Počasí nám vyšlo nádherně zimní. Některé členky, nebudu jmenovat které - ty z jihu jednoho středomořského státu, na to sice vzpomínají jako na ukrutánskou zimu (musila si, chudinka, v Tallinnu koupit pořádné sněhule, rukavice a čepici), já jako na zimu, jak má být. Celý víkend mě při procházkách křupajícím sněhem pod nohama provázely vzpomínky na dětství v Rokycanech, sáňkování s mamkou na Jižním městě, polévání skluzavky na kopečku před bytovkou, polykání vloček a čerstvého sněhu, koulování a bruslení po škole na koupališti, běžky s bráchou na Modravě a v Jablonečku... a celá ta zimní krása mi působila sladkobolně sentimentální napětí v krajině srdeční. Stýská se mi... :-)
Včera v podvečer jsme si my, co spolu chodíme, udělali na čísle 621 malou předvánoční party. Samozřejmě nechyběla spousta dobrot a tentokrát jsme nepili jen konzervativně čajík, zaslouženě jsme si obalily nervíky vším nezdravým, čím to jen šlo. :-)
Příspěvky
