Пельмени

Právě jsem si koupila v sámošce naproti pelmeně - těstovinové taštičky plněné masem, podobně jako ravioli. Moje první vařené papu na koleji. Maminko, jsou úžasné, MŇAM!

O dalších ruských pochoutkách bude řeč ještě později...

Kolej

Bydlíme po dvou v malých pokojících, jak už to tak na koleji bývá. První dojem byl strašný: okna nemají kliky, neteče horká voda, koupelka je strašidelná (Magda by z toho měla noční můru) a kuchyň těžce podvybavená (1 vidlička a 1 nůž). Dvě postele, dva psací stoly, jedna velká a dvě malé skříňky, mini kuchyňka s ledničkou a mini koupelna s toaletou.




Nepovažuju se za extra náročného člověka, ale i tak mi nejvíc zoufalá připadá koupelna, pomalu se tam nejde otočit a docela ráda bych poznala člověka, který ji projektoval. Například umístit tři malá zrcátka nad záchodem v zastrčeném koutku je opravdu velmi praktické.. nebo naprosto smysl postrádající skleněná polička umístěná asi dvacet cm nad umyvadélkem, takže sotva pod ní strčíte hlavu, abyste si opláchli obličej, abych pohodlně otočila kohoutkem, musela bych být nejspíš hadí žena. Jo a ta skleněná polička je mimochodem šikmá.. :-D

Nicméně jsme se rozhodly to vzít jako výzvu a hned v pondělí večer jsme se vypravily do IKEY, abychom si alespoň trošku dovybavily náš skromný příbytek. Na konečné stvrzence z pokladny stálo: zrcadlo (nalepovací 4 čtverce, máme je na dveřích do koupelny), 4 zasouvací košíky místo skříňky s poličkami do koupelny, hrnec, pánev, obracečka, příbory, 2 hluboké a 2 mělké talíře, utěrka, rohožka, prodlužovačka se spoustou zásuvek, stolní lampička a odporně šmoulo-modré domácí papučky pro mě. Postupně si zvykáme, jen ještě nevím, jak si tady budeme prát, platit 500RUR za laundromat se mi tedy vážně nechce.

Něco o škole

Petrohradská univerzita je obrovská instituce, kterou tvoří 20 fakult a 12 vědecko-výzkumných institutů. Byla založena Petrem Velikým (na obrázku) v r. 1724 a studovali zde prakticky všechny významné osobnosti ruské vědy a kultury 18. století. I dnes jsou univerzita a Petrohrad vůbec považovány za centrum ruské kultury a vzdělanosti.
Jedním z prvních rektorů univerzity byl M. V. Lomonosov v druhé polovině 18. století, který se velmi zasadil o rozvoj univerzity, demokratizaci složení studentů a upevnění vztahů s mnoha zahraničními univerzitami a vědeckými institucemi. 7 absolventů univerzity získalo Nobelovu cenu, např. I. P. Pavlov, L. D. Landau, V. V. Leontief atd. (D. I. Mendělejevovi unikla NB o jeden jediný hlas pár měsíců před jeho smrti.)
V současnosti zde studuje 36,5 tisíc ruských a asi 850 zahraničních studentů, 2 700 aspirantů a 300 doktorandů. Přednášejících a vědeckých spolupracovníků je asi 5 tisíc, z toho více než 800 profesorů.
Naše fakulta managementu, chcete-li Graduate School of Management (GSOM) se nachází na Vasiljevském ostrově, velmi blízko centra a od koleje se k ní dá dojít svižnou chůzí za půl hodiny. Magisterské studium na GSOM je celé v angličtině, pouze některé bakalářské předměty jsou v ruštině a jak už jsem zmínila dříve, úroveň angličtiny u ruských studentů a téměř všech učitelů, které jsem zatím měla možnost slyšet, je skutečně vysoká, klobouk dolů.

Introduction week

Všichni zahraniční studenti se celkem shodujeme na tom, že organizace celého introduction weeku je děsná. Věčně nějaké změny, další a další poplatky a administrativní nezbytnosti, o kterých se dovídáme postupně a které mohli být vyřešeny buď ještě doma nebo hned na začátku. A když vezmeme v úvahu ruskou zálibu v nekonečném stání ve frontách, máme většinou co dělat, abychom stihli vše, co máme v programu a tak jsme museli několik aktivit a exkurzí skutečně vypustit (o pauzách na oběd ani nemluvím, několikrát jsme tento týden "obědvali" až někdy v 7 apod.), abychom si například vystáli 3 hodinové fronty kvůli otestování na HIV a čtvrtou frontu následující den pro výsledky testu, nebo abychom vykonali celkem 3 návštěvy IT oddělení kvůli připojení k internetu na koleji (přístupy na wi-fi v budově univerzity pořád ještě nemáme..) nebo 2 hodinovou frontu, abychom zaplatili kolej, která místo 80EUR najednou stojí 150EUR… A když už jsem u placení, platí se pochopitelně za každou "bumažku", za každé razítko, za odebrání krve na test HIV a za výsledek testu HIV.. ;-) Nejvtipnější byla informace o možnosti urychleného vydání mnohovstupového víza: máte svobodně na výběr buď standardních 400RUR nebo 8000RUR a budete je tak místo 8 týdnů (!) mít za týden.. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Dnes nám rozdávali potvrzení o registraci (každý cizinec se po příjezdu do RF musí do 3 dnů (!.. dnes je sobota..) zaregistrovat na místním úřadě) a z tohoto formuláře jsem se dozvěděla, že jsem rakouské národnosti! Jsem zvědavá, jak se tohle vyřeší, jakákoli nesrovnalost v dokumentech tady zavání velkým průse…, obzvlášť když jste cizinec, musíte ukazovat pas skoro na každém rohu nebo aspoň jeho kopii. Kdo ví, možná se domů podívám mnohem dřív než na konci ledna. :-D


Během celého úvodního týdne byl pro nás připravený bohatý program, zahrnující prohlídky města, návštěvy muzeí, Ermitáže, pivovaru Baltika (něco pro studenty logistiky ;-)), přednášky manažerů významných společností úspěšně působících v Petrohradu a Rusku vůbec (mnoha studentům se přednášky líbily, já je vnímám spíš podezřívavě jako šikovný způsob promo a headhuntingu s minimální informační hodnotou pro mě :-)) a úvodní kurz ruštiny, k tomu později.

První pozdrav z Petrohradu!

Ahoj všichni,
konečně se mi podařilo zřídit si na koleji internet a najít si volnou chviličku pro sepsání prvních zážitků z SanktPetěrburgu. Snažila jsem se dělat si poznámky ke každému dni tady, aby mi později psaní šlo rychleji od ruky, ale je to pracnější než jsem si myslela, tak buďte, prosím, trpěliví...
Přiletěla jsem už téměř před týdnem. Během letu se až na nějaké turbulence nic zvláštního neodehrálo a vše proběhlo v naprostém pořádku, včetně výsadku a následné pasové kontroly. Hned u východu na mě čekal můj ruský buddy Voloďa, už na první pohled děsný slušňák, hned se vrhnul po mém obřím kufru a odvezl mě na kolej autem, takže naštěstí odpadlo zdlouhavé cestování šílenou velkoměstskou MHD. Cestou mě hned protáhl po hlavních třídách města, takže jsem viděla většinu památek ještě před úplným vyloděním na koleji a s výkladem domorodce. A protože Voloďa potřebuje procvičovat angličtinu a já zase pro změnu ruštinu, mluvili jsme tak nějak napůl, docela sranda... :-)
V ubytovací kanceláři na koleji jsme potkali první exchange studenty s jejich ruskými buddieky, mezi nimi byla i Emmanuelle - sympatická slečna s příšerným francouzským přízvukem. V tom momentě jsem si pomyslela: " Pro bůh, jestli takhle mluví třetina exchange studentů (vládne tu francouzská přesila), to si asi moc nepokecáme." A zvolila jsem taktiku asijsky vstřícného přikyvování s přiblblým úsměvem, aniž bych věděla, o čem je řeč. Asi je Vám už jasné, jaké bylo mé zděšení, když otevírám poprvé dveře svého pokojíku č. 621 a uvnitř stojí… Emmanuelle! :-) Prvních pár hodin jsem si připadala jako nedoslýchavý pitomec, který buď pořád žádá o zopakování věty nebo prostě odpovídá na něco naprosto jiného. Dneska si už odlišné, říkejme tomu třeba roztomilé, francouzské výslovnosti skoro nevšímám.. zajímalo by mně, jak ona vnímá mě, jednou se určitě zeptám. :-) Mimochodem přesně podle mých očekávání mají téměř všichni Rusové skutečně perfektní angličtinu (bez východního přízvuku, žádné [chelou] ap.) a musím přiznat, že prvních pár dní jsem z toho měla docela mindrák, ale lepším se každým dnem, zejména díky studentům z Německa, severských států a ano, i Ruska. :-)
Zbytek podvečera jsme strávili pobíháním s našimi buddieky po městě a sháněním všech možných nezbytností jako ruské sim-karty, miliónu fotek na nové vízum apod. No a večer jsme měli menší slezinu v ruském pivním baru s některými dalšími studenty - družba začíná. Ochutnala jsem "квас" [kvas], typický ruský nápoj z chleboviny či čeho (maminko, napověz), smrdí to trochu jako pivo (fandové piva prominou), ale je to nealkoholický a docela občerstvující nápoj pro horké letní dny.
Když už mluvím o horkých letních dnech... ve skutečnosti jsem se rozloučila s létem v sobotu v Praze a poslední kousek modré oblohy jsem viděla v neděli z auta cestou na kolej. Tady už opravdu začíná podzim, často prší a hodně fouká vítr, teplota OBČAS vyleze nad 15 stupňů, ještě že mám s sebou podzimní kabátek a deštník. Někteří se proto těší na nákupy o volné neděli a ostatní dokola omílají zaklínadlo "золотая осень", po našemu babí léto... Doufejme, že to není jen zbožné utopické přání a že jednoho dne budu moct nafotit nějaké pěkné optimistické obrázky z tohoto krásného města. To, co jsem doteď nasbírala se skoro neopovažuju posílat. :-D

Za 10 min máme sraz v přízemí a jdeme do nějakého baru, takže pokračování za 5 a více hodin, pápá.