Pohoda s francouzskou příchutí

Ve čtvrtek přijela k Em dlouho očekávaná návštěva, rodiče a dva mladší sourozenci. Jak už jsem nastínila minule, dostala jsem pozvání účastnit se jejich rodinného programu kdykoli si zamanu a tak jsem si trochu přeházela program (odsunula některé školní povinnosti na úterý) a strávila s Francouzi celý víkend. V sobotu ráno jsme si tedy dali sraz na Něvském prospektu - hlavní turistické třídě v centru města. Pak následovala menší procházka, projížďka lodičkou pro petrohradských říčních kanálech, pak další procházka, zastávka v naší oblíbené kavárničce Štole (Kluci, těšte se na Pirog s lososem a sladký Pirog s tvorogom!), pak návštěva kostela Spas na krovi (Spasitel v krvi, ten, co vypadá jako z perníku). Odpoledne jsme vzali rodinku do našeho pokojíku na koleji, ať taky poznají naše skoro bojové podmínky v reálu, já na svačinu upekla ruské bliny a servírovaly jsme je s černým kaviárem z belugy jako slanou variantu a na sladko podle doporučení domorodců se zahuštěným sladkým mlékem (rusky sguššonka) a kopečkem kysané smetany - nebezpečně lahodná kombinace! Zbytek odpoledne jsme prokecali anglicko-francouzskou hatmatilkou, probrali fotky a naše zážitky z Ruska a večer jsme společně zašli do restaurace Idiot (podle románu Dostojevského). V neděli jsme si (konečně i z vnitřku) prohlídli Auroru, pak vojenské muzeum na přání táty a bráchy od Em (právě tam mají speciální expozici o Kalašnikovovi, něco pro pacifistu D), menší obídek na jedné z lodí - restaurací pro turisty kotvících u břehu Něvy, návštěva Petropavlovské pevnosti, večer nějaké nákupy ruských suvenýrů a tradičních sladkostí s maminkou Em, téměř hodina hraní s malou Leou (Logik) a opět prima večeře v hospůdce Na Zdorovje!.
Na obě víkendové večeře jsem byla pozvaná a na pokus o odmítnutí mi bylo řečeno, že tohle se ve Francii nedělá. No moc jsem se nehádala a dobře jsem udělala. Večeřet s Francouzi je opravdu zážitek. Skutečně to je záležitost na několik hodin, několik chodů a dlouhé povídání o čemkoli (nehledě na fakt, že vy úplně nerozumíte francouzsky a oni zase anglicky). Navíc výběr restaurací se nám opravdu vydařil, takže vy, co se za mnou v zimě chystáte, prázdné žaludky s sebou! Díky Em a její rodině jsem strávila úžasný víkend plný francouzské pohody a pohostinnosti, v jejich rodinném kruhu jsem se cítila bez nadsázky jako doma a dalo mi to zapomenout na celý víkend o rodinné oslavě v Praze a o tom, jak ráda bych tam zrovna teď byla (aspoň že ten čokoládový dortík na Holandskou dorazil)...
Mimochodem zásilka vzorků francouzské gastronomie samozřejmě nemůže zůstat opomenuta. Pár příkladů za všechny. Em se dočkala hromady konzerv svých milovaných tenkých zelených fazolek, které tady nejsou k sehnání - jsem opravdu zvědavá, v čem se skrývá tajemství přípravy, Em je po nich totiž vážně šílená (tedy až po francouzském chlebu samozřejmě). Já dostala obrovskou krabici tradičních čokoládek z Lyonu (rodné město Em) a saucisson s lískovými ořechy (něco jako suchý salám, jí se v malých porcích jako předkrm) a některé další dobroty. Čokoláda padla během prvních dvou dnů, ostatní si šetříme na horší časy - do Vánoc je ještě 7 týdnů. :-)
[Omlouvám se, jestli někoho už nebaví číst o jídle, ale je to silnější než já a obávám se, že to nabírá nebezpečně nezadržitelné dynamiky a intenzity. Přestávám si být jistá, jestli je to jen permanentní expozicí francouzské nákaze nebo zda nejde jen o pozdní odhalení dřívější, možná i vrozené kontaminace. Tak jako tak, jsem v tom nevinně. ;-)]

Obrázky: 1. Boršč servírovaný v bochníčku chleba 2. Quenelles de Lyon 3. Coussin de Lyon (poslední dvě zmíněné jsou ony tradiční čokoládky, podrobnosti viz opět třeba na Wikipedii) 4. Saucisson aux noisettes