Ať žije ruská pošta!

Tak konečně doručeno. Stalo se tak minulé pondělí 20.10. Mega balík, který vážil téměř 10kg a obsahoval v podstatě jen mé teplé zimní oblečení, byl odeslán z pražské hlavní pošty v neděli 14.9. Do Ruska dorazil za pouhé tři dny, ovšem ne na cílovou poštu. Na to, aby se dostal do Petrohradu, potřeboval další 3 týdny. Jaké bylo mé nadšení, když jsem dostala zprávu, že se mám dostavit do kanceláře mezinárodních vztahů na univerzitě ve věci zásilky z ČR, asi nemusím blíž popisovat. V ČR nám bylo řečeno, že zásilka by měla přijít do týdne.. (Jen na vysvětlenou - využili jsme možnosti a pro jistotu jsme poslali balík na adresu univerzity na jméno koordinátorky zahraničních studentů Nataši, abychom předešli možné ztrátě nebo jiným komplikacím s doručením zásilky na kolej.) Přiběhla jsem do kanceláře Nataši a nedočkavě jsem se ptala po balíčku. Nikde žádná krabice. Jen papír bez razítka a bez telefonního čísla, jen s nějakou adresou na druhém konci města a s informací, že sem se mám dostavit k vyřízení celních formalit. Po vyplnění formulářů bude naše zásilka přeposlaná na cílovou poštu a tam si ji budu moci konečně vyzvednout. Na celnici jsme se s Natašou vydaly za další dva dny, vyjímečně na nás nečekala žádná fronta, za to velmi nepříjemný úředník, ze kterého ve vteřině vypadlo, že musíme zaplatit 3200RUR za dovozní clo. Argumenty, že se jedná o mé osobní (použité) věci bez jakéhokoli obchodního záměru, které si hodlám v lednu zase odvézt zpátky domů, byly k ničemu. Bylo nám stručně vysvětleno, že je třeba zajet opět kamsi na jiný konec ostrova, zaplatit clo na konkrétní pobočce určité banky (včetně nezanedbatelné komise), pak počkat pár dní, než platba dojde celnici na účet, přijít a prokázat platbu a pak čekat, až balík pošlou na cílovou poštu. Po našem pochopitelném rozčarování vzal chlápek papír s napsanou částkou cla zpátky, otočil ho a na zadní stranu mlčky napsal 3500RUR. Jen jsme se na pár vteřin s Natašou na sebe podívaly a pochopily, že nám úředníček nabízí za vzjatku (úplatek) 300RUR službičku - vystavit potvrzení o platbě na místě a zároveň okamžité odeslání balíku na cílovou poštu. Bez dlouhého váhání jsme zaplatily. Bylo nám řečeno, že na poště si můžeme zásilku vyzvenout v neděli. Domluvila jsem se tedy s Natašou a v jejím volném čase jsme se vydaly na poštu v neděli. Bylo zavřeno. Další týden se nám nedařilo se setkat, dvakrát jsem na poštu cestovala zbytečně - chvíli před časem schůzky musela Nataša naše setkání zrušit. Už jsem se začínala zlobit i na ni, samozřejmě že neprávem, ale když se se.., tak se se.. Na další pokus na poště jsme si vyhradily hodinu a půl, bylo to večer před zavíračkou. Po hodině a čtvrt čekání na přecpané minipobočce, kde fungovalo jedno okýnko s obslužnou rychlostí 15min/1 zákazníka, nám bylo oznámeno, že za dalších 15 min se bezpodmínečně zavírá.
Myslela jsem, že na místě omdlím, nicméně jsme čekání nevzdaly. Nevím, co se stalo, ale pár minut před koncem pracovní doby otevřel personál pošty další dvě přepážky, jednu speciálně pro převzetí doručených zásilek a světe div se, stihly nás i obsloužit, jako poslední zákazníky... Převzetí proběhlo k mému velkému překvapení bez problémů, navzdory chybně napsanému jménu příjemce zásilky a zemi odeslání "Slovensko". Náš dotaz byl doprovozen komentářem ve smyslu "Česko nebo Slovensko, koho to zajímá, správně to má být Československo, ne?!". Tohle už mi ale bylo ukradené, stejně jako následná dřina jak dotáhnout 10kg obří krabici na pár kilometrů vzdálenou kolej.. Balík sám dorazil neporušený, miliony Dankových originálních důmyslných pečetí netknutých a tak se už třetí týden těším se svým zeleným kabátkem... Jen Vás všechny moc prosím, v ŽÁDNÉM případě mi nic, co překračuje velikost běžného dopisu/pohlednice neposílejte. Ostatně skutečnost, že píšu o této anabázi po více než dvou týdnech není bez příčiny, potřebovala jsem před tím naběhat spoustu kilometrů. ;-)