Novgorod Veliký

Včera jsme si udělali po dlouhé době pořádný výlet a to do starého ruského města, jež zdobí honosné jméno Novgorod Veliký. Založeno bylo v 8. století, první oficiální zmínka pochází z r. 859. Mezi 9. a 12. stoletím byl Novgorod prvním hlavním městem, později druhým po Kijevu (dnešní Ukrajina) nejvýznamnějším centrem Staroruského státu a hlavním městem Novgorodské země až do jejího podrobení Moskevským knížectvím v r. 1478.
Autobus nás nabral brzy ráno, aby nás později vysadil ve městě vzdáleném 3 hodiny jihozápadním směrem od "domácího" Pitěru. Původně jsem měla v plánu ulovit pro vás nějaké fotečky okolní krajiny z autobusu, ale jak už je mým hloupým zvykem, jen co ucítím první drncání dopravního prostředku, jímá se mě dřímota. Tak snad vám pro tentokrát bude stačit, když řeknu, že země je stejně placatá jako naše jižní Morava, pořád ještě zelená (dnes jsem ale viděla už první zlatě olistěné javory) a podél cest je to jedna dřevěná chaloupka vedle druhé. Trošku jako naše staré roubenky. Snad se mi podaří je někdy příště vyfotit.


V Novgorodu jsme měli objednanou prohlídku historické části města s anglicky mluvící průvodkyní (doslova jeden pravoslavný kostelík vedle druhého, nejznámější Chrám sv. Sofie) a odpoledne jsme si na hodinku vyjeli na lodi po řece Volchov. Schválně si na fotce všimněte, jak je široká, místy jsem z lodi neviděla ani jeden břeh. :-) No a po celém dnu chození, okukování památek a focení jsme zaslouženě usedli k bohatě prostřené tabuli v restauraci Dětinec umístěné v hradbách starého Kremlu. Musím říct, že prostředí restaurace i jídlo bylo báječné, rozhodně nejlepší krmě, které se mi zatím v Rusku dostalo. A hlavně toho bylo dost! Naše večeře vypadala takto: mors (sladký nealko nápoj z brusinek), pestrý zeleninový salát s kysanou smetanou a vejcem natvrdo, tmavý ruský chléb, pěkně hustý hovězí vývar, vepřové na žampionech v něčem, co vypadalo jako vaječná omeleta se zeleninovou oblohou a vařeným bramborem obaleným v kopru (asi nejčastěji používaná bylinka, cpou ho do všeho, k mojí smůle ;-)) a jako zákusek samozřejmě bliny, buď s medem nebo kysanou smetanou (taky skoro povinná součást každého druhého jídla) a sladký černý čaj. Sotva jsme pak měli sílu se odvalit zpátky do autobusu. Já vím, že obžerství je hřích, když ale ono to bylo všechno tak straaašně dobré.:-) A ještě že jsme se tak dobře napchali, protože cestou zpět do Sankt Petěrburgu jsme uvízli v pořádné dopravní zácpě a tak jsme do města dorazili v době, kdy mosty byli zavřené (ve skutečnosti doslova otevřené, tedy otevřené pro lodě = zavřené pro auta). Takže jsme byli sice už skoro doma, ale protože bydlíme na jednom z mnoha městských ostrovů, tak samozřejmě na špatné straně řeky a tak nezbývalo než čekat ještě další hodinu než byl most opět sjízdný a my se tak dostali na kolej ve 3 ráno. Měli jsme štěstí, že hlídač byl tentokrát v neobvykle dobrém rozpoložení a tak jsme směle mohli vypustit běžnou taktiku marného bušení a pokřikování, pokusů vlézt dovnitř oknem apod., neboť hned po prvním zaťukání jsme byli vzati na milost a vpuštěni dovnitř. Divte se nebo ne, ale panují tady přísná pravidla: kolej se zavírá bezpodmínečně v 1 ráno a otevírá v 6. A tak je více než běžné, že poté, co nešťastník po nočních radovánkách v místních restauračních zařízeních překoná peripetie s otevřenými/zavřenými mosty (většina v úvahu připadajících podniků je samozřejmě mimo náš ostrov) a přežije bez úhony odvoz "černým" taxíkem, musí čelit nesmlouvavosti kolejních hlídačů (do seznamu nejdůležitějších povolání na světě si vedle šatnářky a uklízečky přidávám kolejní hlídače v Pitěru) a čeká jako truhlík před dveřmi koleje do 6 ráno. I když se třeba jedná o osazenstvo celého 6. patra, nebo možná právě proto (?).
No ale nějak jsem odběhla… výlet se nám nesmírně vydařil. Počasí nám od soboty přeje, takže obzvláště projížďka lodí po novgorodské řece Volchov se sluněním na přídi v téměř letní rozhalence nechť zůstane navždy nezapomenuta! :-)

(Další fotky najdete pod odkazem vpravo na liště v sekci "Moje krátká videa a fotky z Ruska".)