Dva týdny mám za sebou

No tak mi začal už druhý týden výuky a zatím jsem kromě ruštiny byla jen na jediné přednášce. :-)
Nakonec asi zůstanu v naší ruské 8-členné skupince. Zvykla jsem si na spolužáky a na učitelku a není to ostatně tak špatné. Hodiny jsou hodně zaměřené na konverzaci, přesně jak jsem si přála. Předem dostáváme jako domácí přípravu nějaký výchozí text a pak ho na hodině rozebíráme. Takže kdo chce, mluví a to jak často a jak dlouho mu jeho jazykové možnosti dovolí. No takže já holt mluvím trošku víc než ostatní, ale co, poslech mé pěkné ruštiny jim taky neuškodí. :-P Ruštiny mám tedy neuvěřitelných 6 hodin týdně, k tomu domácí příprava, kdy tak hodinu, dvě šustím se slovníkem a pak ještě počínaje tímto týdnem budeme mít 3 hodiny v ruském konverzačním klubu v pátek večer. Ale to by měla být spíš zábava, ruské básničky, písničky, filmy, jídlo a pití. Jo a nesmím zapomenout na TV. Každý pokojík na koleji má standardně i televizor s několika ruskými programy, tak kromě odposlouchávání na ulici a v MHD trénuji poslech i takto. Někdy je to docela zábavné, třeba když je film dabován "po rusku" - tedy když na pozadí slyšíte originální jazykovou verzi a vedle toho o něco hlasitěji mužský ruský hlas, který dabuje všechny postavy, včetně dětí a žen. Vždycky si vzpomenu na legendární "Můj bóže, můj bóže..." ze Slunce, seno,... :-D
Kromě toho mám zapsané jen 3 další kurzy, protože mi můj studijní plán na VŠE víc nedovolí. Nicméně mám v úmyslu chodit na řadu dalších přednášek, hlavně na ty v ruštině, jako černý pasažér si snad místečko najdu. Ale protože kurzy v ruštině jsou pouze bakalářské a bakaláři studují v jiné budově než magistři, bude mě to stát hodně chození. Jedna cesta trvá asi půl hodiny pěšky ať už z koleje do školy nebo mezi zmíněnými dvěma školními budovami. No ale na druhou stranu, aspoň díky tomu tak úplně nezlenivím a budu to brát jako svou každodenní sportovní aktivitu, protože vyhlídky na brzké dokončení rekonstrukce velkého plaveckého bazénu přilehlého k naší koleji (a hlavně veřejného, tedy cenově dostupného) jsou mizivé, i když domorodci slibují otevření v září... ale když oni tak rádi slibují.
No a kdybych se přeci jen během semestru nudila, zkusím se pomalu připravovat na státnici z ekonomie, tedy aspoň si dělat poznámky. Plánuju ji sice až někdy za rok, ale už teď je to pro mě velký strašák. A taky možná požádám D, aby mi spolu s mými zimními věcmi poslal mou učebnici francouzštiny, ať si trochu opráším své hodně zašlé znalosti a konečně začnu procvičovat konverzaci s Em.

V sobotu jsem podstoupila útrpnou akci nazvanou Industrial Shopping. Nesmějte se, je to termín, který tu mé francouzské spolužačky běžně používají a který znamená, že si podrobně připravíte plán cesty (skutečně si namalují trajektorii s jednotlivými obchody) a pak chodíte, hoooodně věcí zkoušíte, konzultujete se svým doprovodem, kupujete, odpočíváte u kafíčka a takto trávíte celý den (!). Moc se ve skupince francouzských děvčat necítím, ale rozhodly se ze mě k Dankově hrůze udělat 100% ženu a tak abych nebyla úplně asociální, občas s nimi jdu... jako tuto sobotu. Původně jen jako doprovod a ruská překladatelka :-) a většinu dne jsem strávila v knihkupectví, ale nakonec jsem si ulovila aspoň jednu teplejší sukýnku a jedny kalhoty, ale HLAVNĚ svou první ruskou knihu. Pojala jsem to stylově, když Petrohrad, tak Dostojevskij a tak jí po večerech, kdy nemůžu spát, pomalu louskám. Obzvlášť když je venku hnusně, tak na mě milý Fjodor působí obzvlášť podivně, snad tu pak nikoho nezabiju... ;-)

Ještě nějaký ten obrázek. Tentokrát z minulého pondělí z oslavy narozenin německé spolužačky. Tak tohle jsme my, co spolu chodíme, jak by řekl Poláček.