První pozdrav z Petrohradu!

Ahoj všichni,
konečně se mi podařilo zřídit si na koleji internet a najít si volnou chviličku pro sepsání prvních zážitků z SanktPetěrburgu. Snažila jsem se dělat si poznámky ke každému dni tady, aby mi později psaní šlo rychleji od ruky, ale je to pracnější než jsem si myslela, tak buďte, prosím, trpěliví...
Přiletěla jsem už téměř před týdnem. Během letu se až na nějaké turbulence nic zvláštního neodehrálo a vše proběhlo v naprostém pořádku, včetně výsadku a následné pasové kontroly. Hned u východu na mě čekal můj ruský buddy Voloďa, už na první pohled děsný slušňák, hned se vrhnul po mém obřím kufru a odvezl mě na kolej autem, takže naštěstí odpadlo zdlouhavé cestování šílenou velkoměstskou MHD. Cestou mě hned protáhl po hlavních třídách města, takže jsem viděla většinu památek ještě před úplným vyloděním na koleji a s výkladem domorodce. A protože Voloďa potřebuje procvičovat angličtinu a já zase pro změnu ruštinu, mluvili jsme tak nějak napůl, docela sranda... :-)
V ubytovací kanceláři na koleji jsme potkali první exchange studenty s jejich ruskými buddieky, mezi nimi byla i Emmanuelle - sympatická slečna s příšerným francouzským přízvukem. V tom momentě jsem si pomyslela: " Pro bůh, jestli takhle mluví třetina exchange studentů (vládne tu francouzská přesila), to si asi moc nepokecáme." A zvolila jsem taktiku asijsky vstřícného přikyvování s přiblblým úsměvem, aniž bych věděla, o čem je řeč. Asi je Vám už jasné, jaké bylo mé zděšení, když otevírám poprvé dveře svého pokojíku č. 621 a uvnitř stojí… Emmanuelle! :-) Prvních pár hodin jsem si připadala jako nedoslýchavý pitomec, který buď pořád žádá o zopakování věty nebo prostě odpovídá na něco naprosto jiného. Dneska si už odlišné, říkejme tomu třeba roztomilé, francouzské výslovnosti skoro nevšímám.. zajímalo by mně, jak ona vnímá mě, jednou se určitě zeptám. :-) Mimochodem přesně podle mých očekávání mají téměř všichni Rusové skutečně perfektní angličtinu (bez východního přízvuku, žádné [chelou] ap.) a musím přiznat, že prvních pár dní jsem z toho měla docela mindrák, ale lepším se každým dnem, zejména díky studentům z Německa, severských států a ano, i Ruska. :-)
Zbytek podvečera jsme strávili pobíháním s našimi buddieky po městě a sháněním všech možných nezbytností jako ruské sim-karty, miliónu fotek na nové vízum apod. No a večer jsme měli menší slezinu v ruském pivním baru s některými dalšími studenty - družba začíná. Ochutnala jsem "квас" [kvas], typický ruský nápoj z chleboviny či čeho (maminko, napověz), smrdí to trochu jako pivo (fandové piva prominou), ale je to nealkoholický a docela občerstvující nápoj pro horké letní dny.
Když už mluvím o horkých letních dnech... ve skutečnosti jsem se rozloučila s létem v sobotu v Praze a poslední kousek modré oblohy jsem viděla v neděli z auta cestou na kolej. Tady už opravdu začíná podzim, často prší a hodně fouká vítr, teplota OBČAS vyleze nad 15 stupňů, ještě že mám s sebou podzimní kabátek a deštník. Někteří se proto těší na nákupy o volné neděli a ostatní dokola omílají zaklínadlo "золотая осень", po našemu babí léto... Doufejme, že to není jen zbožné utopické přání a že jednoho dne budu moct nafotit nějaké pěkné optimistické obrázky z tohoto krásného města. To, co jsem doteď nasbírala se skoro neopovažuju posílat. :-D

Za 10 min máme sraz v přízemí a jdeme do nějakého baru, takže pokračování za 5 a více hodin, pápá.